Z ODERSKÉ PLÁNĚ

Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí u fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi

R. VITÁSEK, P. ČÍHALOVÁ, J. ZAJÍC
Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2001;51:9-11

SOUHRN
Vitásek R, Číhalová P, Zajíc J. Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí u fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi. Veterinářství 2001;51:9-11.
U 120 hárajících fen různého stáří (1,5-6 let) a plemen byl na základě vyšetření koncentrace sérového progesteronu (chemiluniniscencí) doporučen termín krytí nebo další vyšetření podle následujícího schématu: při zjištěných hodnotách progesteronu pod 2 ng/ml - opakování vyšetření za 3-5 dní; 2-3 ng/ml - opakování vyšetření nebo krytí za 3-4 dny; 3,1-4,5 ng/ml - krytí za 2-3 dny; 4,6-8 ng/ml - krytí za 1-2 dny; 8,1-16 ng/ml – okamžité krytí. Diagnostika gravidity byla prováděna 25.–30. den ultrasonograficky; bylo zjištěno 93 fen březích (77,5 %) a 27 jalových (22,5 %). Ve skupině jalových fen byl diagnostikován anovulační cyklus ve 2 případech, ve 3 případech byla diagnostikována neplodnost u krycího psa, v 7 případech probíhalo vlastní krytí abnormálně a u 2 fen byl v období 10-14 dnů po krytí zjištěn majitelem několikadenní krvavý výtok z pochvy.


Určení optimální doby ke krytí fen činí v řadě případů obtíže, zvláště u nezkušeného chovatele, především z důvodu velké fyziologické variability délky jednotlivých fází pohlavního cyklu a nestandardních zevních příznaků. Proestrus má u fen rozpětí od 3 do 27 dní a estrus 3-21 dní,¹ přičemž celková délka hárání se u 75 % fen pohybuje v průměru mezi 10 až 21 dny. Pro určení vhodné doby ke krytí se využívá řada chovatelských postupů a vyšetřovacích metod s různou vypovídací schopností:
1. Krytí na základě změn v charakteru výtoku - optimální termín provází změna krvavého výtoku na růžový až zcela světlý. Tento způsob má omezenou platnost, protože u některých fen se během celého hárání nemusí objevit krvavý výtok, u jiných přetrvává i přes fertilní období.
2. Krytí na základě svolnosti k páření, která se zjišťuje přibližně v den LH peaku, přičemž vlastní páření by mělo následovat za 3-4 dny. Některé feny se však nenechají nakrýt ani na vrcholu říje, jiné kdykoli.
3. Krytí na základě délky hárání, a to 10.-12. den, ale u některých fen z důvodu velké variability délky hárání může být krytí 10. den opožděné, u jiných 15. den ještě předčasné.
4. Použití vaginální cytologie, která podává informaci více o estrogenizaci feny, méně však o ovulaci a časném diestru. Z těchto důvodů může být interpretace nálezu obtížná a nepřesná.
5. Stanovení hormonálního profilu patří ve veterinární gynekologii mezi základní diagnostické metody a získává stále větší uplatnění i u fen, u kterých lze tuto metodu využít k diagnostice různých fyziologických a patologických stavů na pohlavním ústrojí. V reprodukci fen nachází největší praktické použití především stanovení hladin progestronu (P4) v krevním séru. Na základě konkrétní koncentrace progesteronu lze poměrně přesně určit fázi pohlavního cyklu feny a navíc v průběhu hárání upřesnit optimální dobu ke krytí.
Stanovení koncentrace progesteronu se uplatňuje především u fen opakovaně nezabřezávajících, v případech komplikovaného krytí a v situaci, kdy je potřeba znát přesný termín krytí z organizačních důvodů. Zvláště tehdy, když je ztížená dostupnost psa (vzdálenost, zahraničí atd.), a kdy je často možné pouze jednorázové krytí, lze určit nejvhodnější termín k nakrytí stanovením koncentrace progesteronu již s několikadenním předstihem. Nezbytně nutné je také stanovení koncentrace progesteronu v krevním séru při inseminaci mrazeným semenem, kdy vzhledem k nízké přežitelnosti spermií je zabřezávání úspěšné pouze za předpokladu, že se inseminace provádí za přítomnosti již maturovaných oocytů ve vejcovodech fen.
Při porovnání různých metod použitelných k určení vhodného termínu krytí se nám jeví stanovení hladiny progesteronu jako metoda nejpřesnější.
Cílem práce bylo zjistit úspěšnost zabřezávání fen, u kterých byl termín krytí určen podle zjištěných koncentrací progesteronu v periferní krvi.

Metodika
V letech 1998-2000 bylo na klinice porodnictví, gynekologie a andrologie FVL VFU Brno vyšetřeno 120 fen různého stáří (1,5-6 let) a plemen, u kterých byly v průběhu hárání jednorázově či opakovaně stanovovány koncentrace progesteronu v krevním séru. Na základě zjištěných hladin byl u fen určen vhodný termín ke krytí. Krev na zjištění hladin progesteronu byla odebírána do plastových ependorfek z v. cephalica antebrachii a ihned odesílána na vyšetření. Po sražení a odstředění séra byl progesteron stanoven metodou chemiluminiscence ve fakultní biochemické laboratoři VFU Brno. Na základě zjištěných hodnot progesteronu byly feny pozvány na opakované vyšetření, případně byl doporučen termín krytí podle předem zvoleného schématu: při zjištěných hodnotách progesteronu pod 2 ng/ml - opakování vyšetření za 3-5 dní; 2-3 ng/ml - opakování vyšetření nebo krytí za 3-4 dny; 3,1-4,5 ng/ml - krytí za 2-3 dny; 4,6-8 ng/ml - krytí za 1-2 dny; 8,1-16 ng/ml – okamžité krytí. (tab. I). V případech, kdy bylo možné opakované krytí, pak bylo první krytí načasováno na období kolem ovulace (okolo 5 ng/ml) s dalším krytím po 48 hodinách. Diagnostika gravidity se prováděla 25.-30. den po krytí ultrasonografickým vyšetřením přístrojem ALOCA, model SSD 500 pomocí 5Mhz lineární sondy.

Výsledky a diskuse
Z celkového počtu 120 fen krytých podle koncentrace progesteronu (feny byly kryty na základě zjištěné koncentrace progesteronu podle tab. I) bylo v termínu 25.-30. den po krytí při ultrazvukovém vyšetření zjištěno 93 fen březích a 27 jalových (tab. II, III). Obecně se udává, že úspěšnost zabřezávání při krytí nebo inseminaci v závislosti na koncentraci plazmatického progesteronu se pohybuje okolo 80-90 % a navíc se předpokládá, že přesnější odhad doby ovulace může zvýšit počet mláďat ve vrhu.²

V naší práci jsme při sestavení schématu k určení vhodné doby ke krytí brali v úvahu následující fyziologické jevy, probíhající postupně v průběhu hárání: Maximální koncentrace estrogenů je v období proestru, a to 1 až 2 dny před nástupem vlastního estru, a pak následuje jejich postupný pokles.³ Kombinace zvyšujících se hladin progesteronu a současný pokles koncentrace estrogenů v posledních dnech proestru vede ke změnám v chování feny, u které je zjišťováno maximální estrální chování a nástup svolnosti k páření.⁴ V období pozdního proestru začíná vlivem luteinizačního hormonu (LH) tvorba progesteronu ve folikulárních buňkách ovarií.¹ Preovulační vzestup hladin luteinizačního hormonu - LH peak přetrvává jeden až dva dny.⁵ Ovulace následuje průměrně za 2–3 dny po tomto LH peaku.³ Během ovulace se postupně uvolňují oocyty I. řádu, přičemž celková doba ovulace všech folikulů je velmi variabilní a může trvat 12-72 hodin.⁶ Uvolněné oocyty prodělávají ve vejcovodu v průběhu 2-3 dní první část meiotického dělení a dozrají tak na oocyty II. řádu.⁷ Teprve po tomto období dosahují oocyty schopnosti oplození, která přetrvává 1-2 dny.³ Nekonzervované spermie psa si v pohlavních cestách fen udržují po 7 hodinové kapacitaci oplozovací schopnost 4 až 6 dní.⁵
Koncentrace progesteronu během jednotlivých fází pohlavního cyklu se pohybují během anestru a téměř celého období proestru pod bazální hladinou 0,5 ng/ml. S končící proestrální a začínající estrální fází pohlavního cyklu se hladina progesteronu zvyšuje nad kritickou hranici 1 ng/ml, která je nutná pro vyvolání estrálního chování u feny.³ V dalším období dochází z důvodu pokračující luteinizace folikulárních buněk k postupnému zvyšování koncentrace progesteronu, přičemž v době LH peaku dosahuje u většiny fen úrovně asi 2,6 ± 0,3 ng/ml.⁵ V průběhu ovulace jsou již zjišťovány koncentrace progesteronu na úrovni 4,8-6 ng/ml.⁵ Pokračující rychlost zvyšování koncentrace progesteronu je v závislosti na celkovém počtu a funkční aktivitě žlutých tělísek, jejichž celkový počet je většinou ovlivněn velikostí feny a plemenem, a proto přesné určení konce plodného období není vždy zcela přesné z důvodu velké variability. Obecně se setkáváme u středních a velkých plemen s větším počtem ovulací a následně je zde i více žlutých tělísek než u plemen malých, a tudíž u nich dochází k rychlejšímu nárůstu koncentrace progesteronu bezprostředně před a po ovulacích. Lze předpokládat že u plemen s málopočetnými vrhy většinou oocyty ztrácejí schopnost oplození a zanikají při koncentraci progesteronu okolo 11 ng/ml a u velkých plemen kolem 17 ng/ml, a proto krytí při těchto koncentracích je již ve většině případů neúspěšné. Z uvedených údajů vyplývá, že optimální koncentrace progesteronu pro krytí se pohybují mezi 7-14 ng/ml v závislosti na plemeni.
V našem sledování bylo z celkového počtu 27 nezabřezlých fen. U 14 jalových fen (52 %) byly zjištěny některé okolnosti, které mohou vysvětlit jejich nezabřeznutí: ve 3 případech se podařilo vyšetřením ejakulátu zjistit neplodnost u krycího psa; v 7 případech probíhalo vlastní krytí abnormálně - agresivita feny, neochota k páření, slabý zájem krycího psa o fenu, příliš krátká doba páření, vzájemná averze, nedostatečná zkušenost majitelů i zvířat atd. (v některých případech proběhlo násilné páření), což může také vysvětlovat jejich nezabřeznutí; u 2 fen byl v období 10-14 dnů po krytí zjištěn majitelem několikadenní krvavý výtok z pochvy, který mohl být příznakem hypoluteinismu; na základě opakovaného stanovení koncentrace progesteronu během hárání jsme u 2 fen diagnostikovali anovulační cyklus, jelikož u nich nedošlo ke zvýšení jeho hladiny nad 1 ng/ml.
Po vyloučení těchto 14 fen z celkového počtu fen, které byly kryty po stanovení progesteronu, se zvyšuje úspěšnost zabřezávání při použití této metody na 87,7 %. Tato úspěšnost metody může být i vyšší, neboť se nedá zcela vyloučit, že i u dalších jalových fen mohly být problémy s plodností samce. Z tohoto důvodu je v těchto případech vhodné se pokusit zjistit, zda se po krycím psovi nevyskytly v poslední době případy opakovaného nezabřeznutí různých fen, zda neprodělal vážné celkové onemocnění a to i 2-3 měsíce před vlastním krytím, zda nebyl enormně využíván atd. Pokud existuje určité podezření, pak doporučit v dalším hárání krytí jiným psem. Dále u všech fen, u kterých se v období po krytí objeví nefyziologický výtok, doporučujeme provést důkladné gynekologické vyšetření se zaměřením na vyloučení zánětlivého onemocnění pohlavního aparátu a také provést vyšetření progesteronu na vyloučení hypoluteinismu (průkaz nízkých hodnot progesteronu pohybujících se v rozmezí 1-5 ng/ml). U fen u kterých byl diagnostikován anovulační cyklus se pokusit vyloučit případnou nedostatečnou činnost štítné žlázy.

Závěr
Na základě vysoké úspěšnosti zabřezávání fen (a to i problémových), které byly odesílány na krytí v závislosti na koncentraci progesteronu podle uvedeného schématu, lze tuto metodu považovat za velice perspektivní a dostupnou pro praktického veterinárního lékaře, poněvadž ke stanovení progesteronu lze využít veterinární, ale i zdravotnické zařízení (některé laboratoře udávají zjištěné koncentrace progesteronu v nmol, proto je nutný přepočet na ng: výsledek v nmol/l děleno 3,18 = ng/ml).
Navíc u fen s atypickým průběhem pohlavního cyklu (zkrácené nebo prodloužené hárání, rozštěpená říje) se při tomto termínování podstatně zvyšuje šance na jejich zabřeznutí. Další výhoda spočívá v tom, že lze opakovaným vyšetřením diagnostikovat i patologické stavy hárání, zejména pak anovulační cykly.


Adresa autora:
MVDr. Roman Vitásek
Klinika chorob malých zvířat FVL VFU Brno
Palackého 1-3
612 42 Brno

Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2001;51:9-11.