VNĚJŠÍ PARAZITI
Nejméně čtvrtinu všech onemocnění kůže psů a koček způsobují vnější paraziti. Mezi nejdůležitější kožní parazitózy psů patří: zablešení, zaklíštění, demodikóza, cheyletielóza a stále častěji se vyskytující sarkoptový svrab. Kočky trpí především blechami, otodektovým svrabem, zaklíštěním a cheyletielózou. Naprostá většina kožních parazitů domácích zvířat patří mezi členovce a ty se dále dělí na roztoče a hmyz.
Zablešení
Hlavním původcem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis). Tento druh nacházíme u psů a koček nejčastěji. Příležitostně napadá i člověka. Blecha psí (Ctenocephalides. canis) je vzácnější, ale snadněji přechází na člověka. Blecha je drobný bezkřídlý hmyz, má stranově oploštělé tělo velikosti 3-4 mm. Poslední pár nohou je delší a uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví. Samička klade bělavá vajíčka velikosti 0,5 mm, která nemají lepkavý povrch a proto vypadávají do okolí. Po 4-12 týdnech se líhne beznohá larva. Hlavní potravou larev je trus dospělých blech obsahující velké množství nenatrávené krve. Larvy se po dvojím svlečení zakuklí. Vývoj kukly v dospělce trvá 4-6 týdnů, ale může být i kratší ( 15 dní ).
Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce způsobená alergeny z bleších slin. Přecitlivělost na bleší kousnutí se nejčastěji vyskytuje mezi 3 a 5 rokem. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice psí (Dypilidium caninum) takže hrají důležitou roli v jejím přenosu. K nakažení psa nebo kočky dojde pozřením dospělé blechy.
Nejčastěji se svědivá ložiska u psů vyskytují v oblasti beder a kořene ocasu, na stehnech, břichu, ve slabinách a na krku. Kočky bývají nejvíce postiženy v oblasti krku.
Léčba zablešení není jednoduchá. Je nutné odblešit zvíře a v každém případě i asanovat jeho životní prostředí.
Jak poznáte, že má váš pes/kočka blechy? Pročešte srst hustým kartáčem a získané černé částečky vysypte na vlhký ubrousek. Pokud se po chvíli kolem částeček objeví hnědočervená zóna jde o trus blech. To je důkad zablešení.
Proti blechám lze používat antiparazitika ve formě sprejů, obojků nebo spot on ( malé množství tekutiny v ampulce, které se aplikuje mezi lopatky).
Demodikóza
Původcem tohoto onemocnění je roztoč trudník psí nebo kočičí (Demodex canis, Demodex cati). Tělo má doutníkovitého tvaru a lokalizuje se ve chlupových folikulech. Způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází v ranném věku kontaktem mláďat s matkou při sání mléka.
Existuje forma lokalizovaná, která se vyskytuje hlavně u štěňat především na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou bez chlupů, zarudlá a pozorujeme při ní zvýšenou tvorbu šupin. Druhým typem je forma generalizovaná neboli celková. Ta se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle, často je rozšířena po celém těle. Generalizovaná demodikóza je závažným onemocněním, především u psů starších 1,5 roku může docházet i po radikální léčbě k recidivám. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí.
Pokud u svého psa pozorujete některý z výše uvedených příznaků obraťte se na svého veterináře.
K léčbě demodikózy se používají různé látky ve formě šampónů (koupele), ty se opakují v intervalech několika dnů až dvou týdnů, do vymizení příznaků.
Klíšťata
Nejdůležitějším klíštětem v našem zeměpisném pásmu je klíště obecné (Ixodes ricinus). V přírodě se objevuje od dubna do října s maximem v květnu až září. Dříve uznávaný názor, že v nadmořských výškách nad 600 m nad mořem již klíšťata nežijí se dnes považuje za přežitý. Tzn. klíšťata žijí všude.
Klíšťata způsobují v místě přichycení místní zánětlivou reakci. Při silném napadení (desítkami jedinců) mohou toxiny obsažené ve slinách způsobit klíšťovou paralýzu. Nešetrně odstraněná klíšťata, kdy hlavička zůstane v kůži, způsobují granulomy - tuhé, většinou růžové bouličky na kůži. Klíšťata jsou také přenašeči virových, bakteriálních a parazitárních nemocí například lymské boreliózy a virové klíšťové encefalitidy.
Prevencí proti klíšťatům jsou obojky, spreje nebo spot on s účinnou látkou.
Pokud klíště na svém mazlíčkovi objevíte tak s ním nejprve opatrně pohybujte všemi směry a poté ho pinzetou opatrně vyjměte. Pracujte v rukavicích!!! Klíště může být infekční!
Cheyletielóza (dravčíkovitost)
Původcem je roztoč dravčík psí nebo kočičí (Cheyletiella yasguri a Cheyletiella blakei). Dravčíci jsou šedožlutí roztoči, jejich velikost kolísá podle stádia vývoje mezi 0,2-0,8 mm. Žijí na povrchu kůže a živí se tkáňovým mokem. Samičky lepí vajíčka na chlupy asi 2-3 mm od povrchu kůže. Přítomnost dravčíků vyvolává zvýšenou tvorbu šupin na krku a zádi a svědivost. U koček, které se pravidekně čistí je množství lupů menší.
Dravčíci jsou významným zdrojem onemocnění také pro člověka. Při vzájemném kontaktu dochází k přechodnému napadení lidí ve 20-40 %. Dravčíci jsou schopni proniknout i přes několik vrstev oblečení. Na kůži napadeného člověka se hlavně v oblasti předloktí, trupu, stehen a zádi objevují červené flíčky až pupínky s centrem žluté barvy provázené úporným svěděním. Pokud nedochází k opakovanému přenosu dravčíků změny odeznívají během několika dnů až týdnů, protože parazité nedokončují na člověku vývojový cyklus, tzn. nemnoží se. Léčba u člověka tedy není nutná. Nemocná zvířata léčíme koupelemi v antiparazitárních šampónech. Po vyléčení zvířat dojde k vymizení příznaků. Pro zmírnění příznaků se doporučují pouze zklidňující masti a zásypy.
Sarkoptový svrab
Původcem tohoto onemocnění je zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis). Parazituje především u psů, ale může napadnout i kočky a člověka. Zákožka je roztoč o velikosti 0,2-0,3 mm. Oplozené samičky kladou vajíčka do vyvrtaných chodbiček v horní vrstvě kůže. Samečci žijí pouze na povrchu kůže. Všechna vývojová stadia se živí tkáňovým mokem.
Kůže reaguje na přítomnost zákožek zánětem a zhrubnutím. Psi se díky intenzivnímu svědění škrábou a tím si kůži zraňují. Svědění je intenzivnější v teple. Následně dochází k bakteriálním zánětům takto poškozené kůže. Nejčastější lokalizací zákožek na těle jsou řídce osrstěná místa: břicho, loketní a hlezenní klouby a ušní boltce. Později se příznaky rozšíří na celé tělo.
K léčbě se používají opakované akaricidní (protiroztočové) koupele nebo injekční preparáty.
Původce je přenosný na člověka. Již za několik hodin po napadení se objevují na rukou a trupu svědivé pupínky. Příznaky zmizí samy do 4 týdnů po vyléčení psa.
Otodektový svrab (ušní prašivina)
Původcem tohoto u koček velmi častého onemocnění je strupovka ušní (Otodectes cynotis). Také u psů se s tímto onemocněním setkáváme stále častěji. Roztoč dosahuje velikosti 0,3-0,5 mm, žije na povrchu kůže v zevním zvukovodu a živí se tkáňovým mokem. Způsobuje zánět zevního zvukovodu doprovázený výrazným svěděním. Napadený zvukovod bývá zaplněn tmavě hnědým mazem, ucho je bolestivé a svědí. V některých případech se zánět může rozšířit i na okolí ucha a krk a dále na záď a ocas.
Pokud si vaše kočka nebo pes škrábou uši nebo třepou hlavou navštivte veterinárního lékaře.
Původce se může přenášet i na člověka. Následkem kontaktu s nemocným zvířetem se na rukou a trupu může přechodně vyvinout zánět kůže ve formě pupínků, který spontánně vymizí po vyléčení zvířete.
Pro úplnost uvádím další možné kožní parazitózy psa a kočky. Notoedrový svrab, Trombikulóza, Čmelíkovitost, Zavšivení, Myiáza-larvy much v otevřených ranách.
Zpracovala:
MVDr.Petra HARVÁNKOVÁ
Veterinární klinika ERIKA